Vánoce mají být obdobím světla, klidu a pospolitosti. Ale když ti zůstane prázdné místo u stromečku, prázdné pelíšky a ticho, ve kterém chybí známé kroky nebo předení, svátky mohou bolet víc než kterýkoli jiný den roku.
Pokud ti odešel zvířecí přítel, je v pořádku, že se Vánoce najednou zdají těžké, smutné a nespravedlivé.
Není to “jen zvíře”. Je to člen rodiny, kus tvého srdce, kousek domova.
Dovol si cítit cokoliv, co přijde.
Smutek má mnoho podob. Můžeš plakat, můžeš být otupělý/á, naštvaný/á, nebo dokonce mít chvíle, kdy je ti i dobře a pak kvůli tomu cítit vinu.
Nic z toho není špatně. Láska je opravdová a opravdové jsou i emoce po ztrátě.
Vánoce často probouzí staré vzpomínky, a tak je normální, že se bolest vrací. Dovol jí projít. Je to součást uzdravování.
Vytvoř si vánoční rituál na památku.
Památka není o zármutku, ale o vděčnosti.
Můžeš:
* zapálit svíčku pro svého parťáka a chvíli v tichu vzpomínat,
* pověsit na stromek ozdobu s jeho jménem,
* napsat mu dopis a uložit ho do krabičky se vzpomínkami,
* projít se na jeho oblíbené místo,
* vyrobit si malý “vzpomínkový koutek”.
Tyto drobné rituály přinášejí pocit spojení. Nejsou smutné - jsou léčivé.
Mluv o tom, co cítíš.
Pokud máš kolem sebe lidi, kteří pochopí, mluv s nimi. A pokud ne, je spousta komunit, skupin a stránek, kde lidé sdílejí, jak prožívají ztrátu mazlíčka.
Není slabostí říct: “Chybí mi a strašně moc to bolí.”
Vyslovená bolest ztrácí svoje ostřejší hrany.
Dejte si čas na tiché chvíle i na malé radosti.
Když tě svátky tlačí k tomu být veselý/á, může to působit násilně. Místo toho si dovol obojí:
* chvíli ticha,
* chvíli smutku,
* ale i malé radosti - horkou čokoládu, oblíbenou pohádku, teplou deku.
Radost není zrada. Radost je střípek života, který postupně hojí.
Uvědom si, že láska nikam nezmizela.
Zvířecí přátelé nám dávají lásku, kterou už nikdy nezapomeneme.
A i když nejsou fyzicky u nás, jejich otisk v našem srdci trvá.
Možná si říkáš, že tvůj parťák měl být u vánočního stromečku.
Měl.
A v jistém smyslu tam i je - v tvých vzpomínkách, v příbězích, v tom, kým jsi díky němu.
Pokud to cítíš, udělej něco laskavého pro jiné zvíře.
To není náhrada. Je to pokračování lásky.
Můžeš:
* darovat krmivo útulku,
* koupit drobný dárek pro zvíře někoho ve svém okolí,
* nebo jen poslat přání lidem, kteří prožívají to samé.
Laskavost léčí - tebe, i svět.
Vánoce mohou bolet… ale také mohou léčit.
Možná to letos nebude dokonalé.
Možná to bude těžké.
Ale i tak si můžeš dovolit najít světýlko, které překryje část bolesti.
A pokud čteš tento text, věz, že nejsi sám/sama.
Tvůj parťák, by chtěl, abys o sebe v tomhle období pečoval/a. Aby ses zahalil/a do tepla, dopřál/a si klid a věděl/a, že láska, kterou jste sdíleli, nezmizela - jen změnila formu.
A pokud cítíš, že by ti pomohlo mít kousek svého parťáka stále u sebe - ne jako vzpomínku plnou bolesti, ale jako tichý symbol lásky, pak existují cesty, jak to udělat citlivě a s úctou.
Vyrábím šperky ze srsti mazlíčků pro ty, kteří o ně přišli, i pro ty, kteří chtějí uchovat pouto, které nekončí odchodem. Každý vzniká pomalu, ručně a s respektem k příběhu, který nese.
Není to pro každého. A je to tak v pořádku.
Pokud ale ucítíš, že je ten správný čas, najdeš mě tady.
Katy z www.memia.cz